PENZE - vládní politika - kontra teorie
http://www.cepin.cz/docs/newslettery/03_2011_News. pdf
V současné době se celá naše země zapojila do diskuze o důchodové reformě. Zdá se ale, že důležitá stránka celé věci a tou je zachování kupní síly úspor po dobu 20 ti a více let, což je naprosto nezbytnou podmínkou celého programu, aby měl smysl, je z diskuze vynechána. Kupní síla koruny však od roku 1990 klesla o 60%. Proto je třeba se na ni zaměřit a upřímně si říci, jak k vlastnímu programu spoření na důchod přistoupit. Vynecháme spekulace o tom, komu co nová reforma přinese, která strana, firma a jednotlivci ze zavedení budou těžit a upozorníme pouze na několik skutečností, které jsou naprosto jednoznačné a prokazatelné.
Souhlasíme s tím, že spořit si na dobu, kdy člověk už nedokáže být z různých důvodů výdělečně činný je správné. Problém je v tom, jak to v současnosti provést. Kdysi jsme byli zvyklí na to, že se peníze spořily v bance. Doba se ale změnila a i průměrně ekonomicky vzdělaný občan ví, že bankovní poskytované úroky nepokryjí ani poplatky, a proto se částka na účtu místo aby rostla zmenšuje.
Tudy cesta nevede.
Co spořící úročené účty, které nabízejí až 2,5% ročně. Při oficiální inflaci nad 2% to znamená, že na účtu je o něco vyšší částka, která ale nárůst životních nákladů nepokryje. Reálná inflace je totiž vyšší než ta oficiální. Srovnejte si účtenky za plyn a elektřinu 4-5 let zpátky a spočítejte si kolik stojí dnes základní potraviny.
Tudy cesta také nevede
Spoření v penzijních fondech. Fondy se dlouhodobě pohybují opět na úrovni inflace, což znamená, že naše úspory nedokážou zhodnotit.
Ani tudy cesta nevede
A nyní důchodová reforma , která nám dává možnost odvádět 5% do fondů, které by nám měly naše prostředky spravovat. Nebo budou naše odvody stále padat do státní kasy a my budeme doufat, že stát naše úspory nepoužije na něco jiného.
Nejprve k hospodaření státu.
Státní dluh v roce 2010 představoval 1,3848 bilionu Kč.
Pro rok 2011 uvádí Ministerstvo financí 1,449 bilionu kč.
Plán pro 2012 je dluh 1,556 bilionu korun a pro 2013 je to 1,654 bilionu korun.
Tyto plány jsou již podle nové strategie financování a řízení státního dluhu.
Každý rok nárůst o cca 100 miliard korun!? Nikdo nemluví o tom, jak se nám to daří splácet včetně podstaty. Jak nám může tento stát vrátit peníze za 20 a více let, když mu dluh narůstá způsobem, při kterém by se každý jednotlivec, domácnost nebo firma rychle dostali do platební neschopnosti a likvidace?
Tady cesta pro rozumné lidi také nevede.
A co tedy přispívání si 5% do fondů? Jakým způsobem se snaží fondy zhodnotit naše prostředky? Nakupují bezpečné státní dluhopisy. Ale jakých států? Jaký stát je v současnosti tak spolehlivý, aby dokázal splácet své závazky? Dluhopis je nástroj, kterým si vlády států zajišťují peníze na vládní programy, na které jim nestačí daně, což znamená, že žádný takovýto stát není dobrým hospodářem ať si odborníci ekonomové a analytici tvrdí co chtějí.
Dluhopisy jsou výhodné pouze pro politiky, kteří si mohou na základě půjčky realizovat své programy, které jsou vždy předražené, což už u nás nikdo nezpochybňuje a potom a zejména pro věřitele, což jsou převážně centrální banky. Spořivé státy už nechtějí riskovat nákupem dluhopisů a když do nich investují, počítají s tím, že si za to vezmou něco jiného v případě nesplacení. Řecko má za úkol rozprodat státní majetek za 50 miliard dolarů, protože není schopno splácet své dluhy. Jak to bude s Irskem zatím nikdo neví. Zkušenosti z posledních dvou let nám jednoznačně ukazují, jak jsou dluhopisy bezpečnou investicí. Díky dluhopisům krachujících států se dostal do problémů celý bankovní světový systém, který jsme my všichni museli pomáhat zachraňovat.
A investice do českých dluhopisů? Nikdo zatím nebyl schopen říci, jaký bude výnos. Výhoda pro vládu je ta, že takovéto peníze jsou neinflační, protože jdou z úspor a příjmů občanů, jsou tedy skutečně podložené prací a tvorbou hodnot. Státu = vládě to moc pomůže a až dojde na splácení, přece nebudou občané rabovat svou vlastní zemi, ale jistě budou solidární. Podívejme se na plán růstu dluhu a podle toho se může odvíjet hodnota českých dluhopisů.
V žádném případě tudy bezpečná cesta nevede.
A kudy cesta vede?
Jednou z nejbezpečnějších možností, která je dostupná všem dle každého možností , je spoření si na důchod individuálně, pomocí investičního zlata a stříbra . V USA, kde je situace s důchody horší než u nás, mají například učitelé státu Texas svůj penzijní fond investován do SPDR Gold trust, který má ve svém majetku zlaté cihly a shodou okolností do tohoto fondu investuje i George Soros.
Proč zlato a ne peníze? Pomineme-li skutečnost, že peníze jsou v současné době vždy něčí dluh, zlato nikomu nic nedluží a při inflaci vždy s růstem nákladů roste.
A opět řeč čísel. To že zlato roste od roku 1913, kdy byl založen americký FED není náhoda. Od té doby se začalo systematicky vyrábět větší množství bankovek sloužících na pokrytí dluhopisů a státy se předháněly ve vydávání dluhopisů. Americký dolar ztratil vůči zlatu od roku 1913 již celých 98% kupní síly.
A co česká koruna? Od roku 1990 to vypadá takto.Česká koruna tedy oslabuje stejně jako ostatní měny. V průměru je to ročně 12% a proces se urychluje.
Pro lepší představu malá tabulka:
Cena 1 trojské unce v Kč -
Zhodnocení do 3/2011 (cena 25.265 Kč za unci
30.8.2005 ..... 10.568,- ..... 239%
30.8.2006 ..... 13.795,- ..... 183%
30.8.2007 ..... 13.792,- ..... 183%
30.8.2008 ..... 14.050,- ..... 180%
30.8.2009 ..... 16.923,- ..... 149%
30.8.2010 ..... 24.176,- .. .....4,5%
Zlato jednoznačně dominuje jako bezpečné útočiště úspor od roku 1990. Při současné strategii správy státních financí a způsobu financování vládních výdajů nelze v dohledné době předpokládat obrat k lepšímu. Zlato a stříbro bude zatím stále posilovat a poukazovat na znehodnocování papírových měn stejně, jak to dělá od r. 1913... !
